“Já vím.”

“Nechal jsi Maisie myslet si, že jsi zapomněl na její narozeniny.”

Oči se mu zalily slzami.

“Já vím.”

Zvedl se ve mně hněv, ostrý a spalující.

Pod ním se skrýval zármutek, který už zabíral příliš mnoho místa.

“Jsi nemocný?”

“Zatím nevědí, co to způsobuje.”

“Příští týden mě čekají další vyšetření.”

“Ale nemocnice mi nedovolí operovat, dokud nezjistíme příčinu.”

Podíval se na identifikační kartu ležící na stole.

“Dnes jsem byl naposledy na operačním sále.”

“Myslel jsem si, že zvládnu ještě jednu směnu, aniž by si někdo něčeho všiml.”

Posadila jsem se naproti němu.

“A plakal jsi, protože…”

“Protože jsem si myslel, že jsem právě řekl manželce jednoho pacienta, že její muž bude v pořádku,” odpověděl.

“A pak jsem přišel sem a uvědomil si, že vlastní manželce nedokážu říct pravdu.”

Na okamžik jsem slyšela jen bzučení světel.

Potom jsem otevřela tašku s obědem a položila ji mezi nás.

Pečené hovězí.

Bramborové lupínky.

Broskvový koláč.

Malý vzkaz vyklouzl zpod vidličky.

Wyatt si ho přečetl.

Nemusíš se starat o všechny kolem sebe.

Dovol mi, abych se teď chvíli starala já o tebe.

Přitiskl si papírek k ústům.

Ramena se mu třásla, ale tentokrát se neodvrátil.

“Promiň,” zašeptal.

“Pořád se zlobím.”

“Já vím.”

“A neslibuju, že to všechno budu zvládat s pochopením a klidem.”

“To bych po tobě ani nechtěl.”

Natáhla jsem ruku přes stůl a vzala ho za dlaň.

Jeho palec se pohnul proti mému, zatím ještě pevně a bez třesu.

“Tak začni tím, že přijdeš domů,” řekla jsem.

“Nemusíš být uzdravený.”

“Nemusíš mít plán.”

“Prostě jen přijď domů.”

Přikývl.

Ten večer jsme to společně řekli Maisie.

Wyatt si sedl vedle ní na koberec v obývacím pokoji a vysvětlil jí, že se jeho ruka začala chovat zvláštně a že možná nějakou dobu nebude moci vykonávat svou dosavadní práci.

Poslouchala ho s vážnou pozorností osmiletého dítěte, které chápe víc, než si dospělí někdy myslí.

Potom mu vylezla na klín.

“A palačinky pořád dělat umíš?” zeptala se.

Wyatt se na mě podíval.

Stiskla jsem mu ruku.

“To můžeme zjistit,” řekl.

Druhého rána jsem našla jeho nemocniční identifikační kartu na kuchyňské lince.

Vedle ní ležel vzkaz z oběda, úhledně přeložený napůl.

Wyatt stál u sporáku, jednu ruku položenou na obracečce, zatímco Maisie stála na židli a dohlížela na něj.

První palačinka byla trochu šišatá.